Fotogalerie

Ve 2 hodiny odpoledne jsem vytáhnul po delších přípravách Pincka z garáže, rozloučil se s rodinou a vyrazil na cestu. První zastávka byla v Konecchlumí, kde jsem ještě Radkovi předal “50 tipů na výlet” z Lidových novin. Cesta nebyla moc příjemná, protože jsem jel proti docela silnému větru. V Jičíně jsem prohodil pár slov s Martinou a jel jsem ke Sváťovi. Po chvíli balení a příprav jsme skoro vyrazili. Sváťa zapomněl LED žárovku – jen malé zdržení. Naše trasa musela vést oklikou, protože v Jičíně na Letné se po mnoha letech proháněly motorky na okruhu. Ve Valdicích jsme navštívili mladou paní Jandovou. Měla radost, že jsme ji ještě na poslední chvíli zastihli. Dále nás v Rovensku očekával Krťouz. Docela mu trvalo, než přišel za námi na dvůr. Rozlili jsme velký kanystr oleje do PET lahví z kontejneru a rozjeli se dál. V Bělé jsme se akorát potkali s Víťou a Zdeňkem Horáčkem. Na náměstí v Turnově nás vítalo asi 5 lidí od Víti z rodiny, ale během tři čtvrtě hodiny, kterou jsme zde strávili, se tu objevilo okolo 40 lidí. Většinu jich znal jen Víťa. Dnešní den jsme zakončili u Bílků v Bělé. Chvíli jsme poseděli a popíjeli venku. Mezi tím přišel soused a předal nám na cestu litr slivovice – naše zásoby se podstatně rozrostly; následně jsme umělecky vyfotili pár snímků pro rohozecký pivovar a pomalu se přesunuli do garáže, kde probíhala velká debata, jak opravit utržený kožený popruh. Povečeřeli jsme výborné tortilly od Bohunky. Krťouz do noci vytvářel nabíječku.

V noci jsme se moc nevyspali, alespoň já ne. Beru to jako tréning na cestu. Po ranní sprše a snídani jsme se šli sbalit. Víťa důrazněji vysvětlil babičce, že opravdu nepotřebuje 5. pár ponožek. Vyjeli jsme do Turnova na náměstí. Zde jsme se asi půl hodiny loučili, fotili a přebalovali věci. Všichni nám popřáli šťastný návrat, málo poruch a příznivé počasí. Následně jsme chtěli slavnostně objet půlku náměstí, ale Krťouzovi se očekávaně porouchal Pincek, takže jsem slavnostní trasu absolvoval pouze já, Víťa a ještě jeden pinckař. Následovala oprava u bufetu pod náměstím. Poté jsme jeli k Pincekshopu, kde měli zavřeno, přesto jsme Krťouzovy náhradní kroužky sehnali. Sešli jsme se s Mírou Mlejnkem a Bohušem Bílkem, kteří nás vyprovázeli Škodou 110. Konečně jsme kousek ujeli. Na rovince mezi Turnovem a Mnichovým hradištěm jsme byli nuceni zastavit. Krťouzův Pincek opět nejel. Krťouz, který se vymlouval na benzín smíchaný s alkoholem přihnul plíšek v plovákové komoře a pokračovali jsme dál. Za Mimoní jsme se rozloučili s doprovodným vozem a pokračovali již ve čtyřech. Následně jsme párkrát zastavili kvůli Víťovi – vynechával mu motor. Po dlouhé zastávce jsme pokračovali chvíli bez problémů. Zastavili jsme pouze kvůli tankování. V Děčíně si ještě Krťouz směnil pár Eur. Pokračovali jsme do Hřenska. Po letech jsme opět vybalili na hranicích a snědli první řízky. V Pirně jsme nuceně strávili relativně dost času v zácpách. Několikrát jsme tlačili po chodníku. Ve městě Meissen (Míšeň) se Krťouzovi opět rozbil Pincek, během oprav jsme si, ač ne německy, popovídali s nějakým podnapilým Němcem o tom, že má Jawu GVT a Jawu 05. Naše oprava se poněkud protáhla. Pincka jsme se snažili rozjet s přestávkami 6 hodin a téměř bez výsledku. Osobně jsem zoufalý nebyl, měl jsem hodně času na focení zámku nad městem. Okolo půl 11 v noci k nám přišel místní pejskař se slečnou a nabízeli nám, abychom nechali Pincky u nich na dvoře a šli přespat asi na 500 m vzdálený festplatz. Sváťa se tam byl podívat – dvůr byl pěkný, vešli bychom se tam všichni i se stroji, ale to nám nebylo nabídnuto. Samotné Pincky bez nás jsme nikde nechávat nechtěli. Protože se náš dobrodinec nedal odradit, poslali jsme Krťouze napřed odtlačit nepojízdný stroj a my ostatní jsme ho zatím přesvědčovali, že je to dobré. Plán byl takový, že až Krťouz zmizí, my sedneme na stroje a ujedeme. Naštěstí jsme nemuseli použít toto radikální neslušné řešení. Německý pár se nás po chvíli nechal odjet. Krťouze zatím kontrolovali policisté. Protože jim nerozuměl, řekl, že nemá benzín (byl asi 20 m od benzínky) už se o něj nestarali. Přespali jsme na festplatzu pod mostem s nepojízdným Pinckem. Celý večer se blýskalo skoro ze všech stran, ale do rána nesprchlo.

Ráno mě Sváťa vzbudil a já probudil ostatní. Krťouz opět trochu poladil stroj. Chytnul! Po více než 6 hodinách ladění a oprav běží. Nádhera! Zhodnotili jsme, že byl extrémně uchlastaný. Přesunuli jsme se k benzínce, které ležela téměř nad námi. Trochu jsme se zkulturnili a nabrali vodu. Vypadalo to na hezký slunný den. Před odjezdem nás ještě zastavil německý výletní cyklista a ukázal nám svůj volný drát v kole. Po chvíli spravování mu Krťouz vysvětlil, že má stržený závit. Když jsme chtěli vyjet, opět to nešlo. Znovu jsme několik hodin opravovali Krťouzova modrého Pincka. Vyměnili jsme indukční cívku, karburátor, x krát seřídili odtrh a neustále dokola měnili svíčky. Po 3 hodinách nových pokusů jsme se rozhodli, že se přesuneme do stínu pod most. Krťouz využil příležitosti a pustil stroj z kopce; zázrakem naskočil! Nikdo z nás tomu nevěřil! Bylo již po 11. hodině. Následně jsem se ještě došel podívat za malířem krajiny, jen jsem s ním moc nepokecal. Kluci zatím sbalili věci a po 17 hodinách jsme opustili Meissen. Ujeli jsme asi 50 km, Sváťu začal zlobit Mustang. Zastavili jsme na louce. Závadou byl povolený šroub u optické závory u zapalování. Následně začali s Kťouzem ladit dobíjení. Po dvou hodinách sérioparalelního a paralelně sériového zapojování cívek jsme konečně odjeli, i když Krťouz musel tradičně vyměňovat ještě svíčku. Cestou do Lipska jsme nakoupili zásoby – chleba a vodu. Při té příležitosti jsem zjistil, že naši Visa kartu neberou všude. V Lipsku se Krťouz nerozjel z jedné křižovatky. Mile nás překvapil, že rychle vyměnil svíčku a závadu odstranil. Sváťa a Víťa zatím našli za rohem klidné zákoutí ve stínu. Další zastávka v Lipsku měla být tankovací, ale Sváťa ji změnil na servisní. Mustang nejel podle jeho představ. Vyčistil výfuk a s ostatními členy expedice rozebral motor – zkontrolovali pístní kroužky i klikovou hřídel – vše OK. Před odjezdem ještě borci nastavili pomocí ampérmetru předstih a odtrh. Já jsem využil čas na psaní deníku. Mustang jel o poznání lépe a my mohli pokračovat. Ujeli jsme asi 10 km a Sváťa zastavil na polním odpočívadle z panelů u hromady hnoje. Mě zaujala policejní Škoda 120, kterou jsme minuli asi před 2 km a protože jsem měl čas, než kluci opraví stroje, vrátil jsem se a zdokumentoval ji. Borci mezitím nic moc neopravili, takže jsem se do toho pustil s nimi. Po rozdělání karburátoru jsme přišli na zacpaný vzduchový filtr. O pár kilometrů dál ho Sváťa prostříknul na benzínové pumpě. Cestou jsem zamával hezkým slečnám, které se na mě pousmály. Sváťovu závadu jsme odstranili jenom krátkodobě, takže jsme museli zastavit o kus dál u pole s odkvetlou řepkou olejkou a bodlákem. Začínalo se pomalu šeřit. Opět jsme kus popojeli. Na všech kopcích okolo nás stály desítky větrných elektráren a začaly se zde objevovat ohromné hromady břidlice z místních dolů. Asi k druhé homoli vedla zarostlá cesta. Už byla skoro tma, takže jsme to vzali jako krásnou příležitost ke spaní. Já jsem se s Víťou podíval až na vrchol. Bylo zde nádherně. Sváťa ladil do půl 12 v noci Pincka. Uvařili jsme polévku a poprvé ochutnali Víťovu meruňkovici.

Noc jsme měli klidnou, tulilo se k nám pouze pár hlemýžďů a slimáků. Jako prvního mě probudil drobný déšť, vzbudil jsem ostatní. Převlékli jsme se do nepromokavého oblečení. Sváťa ještě doladil Mustanga a já si ještě vyšel s foťákem na kopec. Škoda, že bylo zataženo. Na druhou stranu přestávalo pršet. Po několika kilometrech jízdy Mustang zase nejel. Využili jsem to jako snídaňovou pauzu. Lovecký salám a včerejší chléb přišel vhod. Moc daleko jsme nedojeli a Mustangovi se vytáhnul drát z autokonektoru, následkem čeho přestal svítit. Ještě k tomu Sváťa ztratil oranžovou vestu, pro kterou se ale Krťouz dobrovolně vrátil. Nyní to relativně frčelo, relativně protože foukal protivítr, takže z kopce se trojka pořádně neroztočila. V údolí za lesem na menším kopci jsme projeli okolo krásného zámku jak z pohádky. Škoda, že nebyl vidět dříve – už byl lehce zamlžený. Následující zastávka byla opět kvůli Mustangovi – došel benzín, ale než to Sváťa zjistil, už měl rozdělaný kryt z pravé strany motoru a vrtal se v elektrice. Když nastavil znovu odtrh, přepnul na rezervu a jeli jsme – asi 2 km. Zde opět Mustang nejel podle Sváťových představ. V Harzgerode jsme natankovali, já umyl ušus od večeře a nabral vodu. Krajina se začínala vlnit. Tentokrát jsme museli zastavit kvůli Víťovi. Pošteloval kladívka, my ostatní jsme si odpočinuli. Já našel zelenou elektrikářskou čokoládu a kousek drátu, Krťouz si poležel s Sváťa trochu pošteloval Mustanga. Nyní se nám jelo ještě líp. Počasí při nás docela stálo. Cesta začala stoupat a vlnit se. Kousek od města Herz jsme zastavili u překrásného jezera asi 750 m.n.n. Všichni jsme se chtěli strašně moc vykoupat, ale hlad byl silnější. Poté, co jsme se najedli, začalo pršet, takže jsme mohli mít kvalitní přírodní sprchu. Naštěstí jsme se včas převlékli do pláštěnek. Chvíli jsme čekali pod stromem – přešel ten největší chcanec a vyrazili jsme. Po chvíli jsem cítil mokro v kalhotách. Nepromokavé oblečení fasované firmou SŽDC není určeno do deště. Naštěstí to co mám pod sebou, není na ždímání, jen a pouze silně vlhké. Kluci na tom byli mnohem líp. Znamenitě nám sloužili rukavice zvané Červy, které jsou určené pro kosmetičky betonových povrchů a chrání ruce proti vlivům agresivních rozpouštědel až po lokty. V další vlně lijáku jsme zastavili pod střechou benzínky, aby Sváťa mohl utáhnout svíčku, která se mu působením špatného počasí povolila. Po necelé hodině se počasí umoudřilo a přestalo pršet. Trochu jsme profoukli a u pekařství ve městě Kreinsen jsme vykoupili poslední chléb. Nálada se nám zlepšila, i když bylo stále zamračeno. Mezi mraky na nás vysvitlo i slunce a začalo nám být teplo. Na konci města Wenzen se Víťovi rozladil odtrh. Když jsme sundávali gumové oblečení, přišla k nám z protějšího domu mladá paní a nabízela nám motorkářskou bundu. Nejdříve jsme nevěděli, která bije. Poté prohodil Sváťa pár slov anglicky, já si zkusil bundu a v tom paní odešla. Trochu jsem nechápal, ale děkovali jsme. Za moment jsem šel za mladou paní ještě jednou poděkovat a věnovat ji naší propagační nálepku. Zároveň jsem se s ní na památku vyfotil. Po krátké německo-anglické diskusi vstal její manžel z lavičky a přinesl mi 4 piva. Všichni jsme přešli k Pinckům. Opět jsme chvíli povídali a my mezitím sbalili své věci. Bohužel jsme vyjeli špatným směrem. Na konci města jsem musel zastavit na benzínce (tankoval jsem plnou za 5,5 €, což je zatím nejvíce za celou cestu). Dřív než Krťouz s Víťou zjistili, že za nimi nejedu, Sváťa naladil správný směr a setkali jsme se všichni na benzínové pumpě, kde i kluci natankovali. Další zastávka byla jídelní. Před námi byl docela velký mrak, dívali jsme se na něj ledabyle, takže jsme špatně odhadli jeho směr. Možná jsme místo lovečáku s chlebem měli jet, protože nás zastihl pěkný slejvák. Dnes podruhé jsme vytáhli pláštěnky. Počkali jsme přes nejhustší déšť a krom Víti vyjeli. Ten si zapomněl otevřít benzín, takže se chvilku zpozdil. Navíc zde Sváťu strašně žrali komáři. Neplánovaně jsme museli zastavit ve městě Bad Pyrmont, Sváťovi totiž přestal dobíjet Mustang. Zjistil, že se mu ulomilo ukostření jedné cívky. Než ji vyměnil, začalo opět pršet. K tomu se pomalu stmívalo a mě začínalo bolet břicho. S Krťouzem jsme obešli okolí seskupených obchodních domů a Penny Marketu. Našli jsme luxusní ubytování v boudě na košíky; a i naši Pinckové měli vlastní garáž. Bilda málem pomočil Sváťovu karimatku, protože si na toaletě neuvědomil, že z druhé strany spíme. Bylo asi půl 11. Borci ochutnali darované pivo, já přepíjel břichabol slivovicí. Šli jsme spát a ani jsme neuvařili žádné jídlo. Spalo se mi úžasně – byl jsem nějaký utahaný. V noci nás probudil Krťouz a říkal, že nám někdo krade Pincky, ať se tam jdeme podívat. Zdálo se nám to směšné, tak jsme spali dál.

V 6 ráno nás probudil pekař, který šel do práce. Nejdříve německy, potom anglicky nám řekl, abychom se do hodiny sbalili a vyklidili přístřešek na košíky. Také se zmínil, že je za rohem pekařství. Byli jsme rádi, že na nás nezavolal třeba policii. Po ranních diskusích jsme došli k závěru, že nám v noci nikdo Pincky nekradl, ale já si pobzukuju při spaní. Po půl hodině byl pekař zpět. Přinesl nám termosku s kávou, krabičku mléka a 5 nádherných kelímků. Káva byla výborná. Po ránu opravdu bodla. Zabalili jsme věci na stroje a popojeli před obchoďák, abychom vrátili termosku. Po chvíli hledání, poptávání u ostatních zaměstnanců jsme našli i pana pekaře. Neměl na nás čas, takže jsme ho dlouze nezdržovali. Jako vzpomínku jsme mu věnovali propagační nálepku. Pří výjezdu jsme malinko zabloudili a zajeli si tím asi 4 km. Poté Sváťa zapnul GPS a už jsme jeli dle plánu. Asi po 10 km se Víťovi rozladil odtrh. My ostatní jsme zatím posnídali piškoty. Po hlavní silnici se jelo celkem dobře a kilometry ubíhaly; do kopce 2 – 3 rychlost se zalehnutím, z kopce plné otáčky na 1/3 plynu. Při jenom sjezdu se před námi začala zatahovat obloha černými mraky. Sváťa měl skvělý nápad zastavit na odstavném parkovišti a obléknout si nepromoky. Já si vzal ještě pláštěnku na oranžový plášť z promokavé koženky. Naše předpověď se nevyplnila a spadlo snad jen 5 kapek. Za odvrácení špatného počasí jsme vděčili nepromokům, protože když bychom si je neoblékli, celkem jistě by začalo pršet. Následně nám to docela jelo; v gumovém oblečení snad ještě více, než před tím. Alespoň mě to tak připadalo. Po nějaké hodině se Sváťovi uklepalo kolínko ke karburátoru jeho vlastní výroby. Zastavili jsme na odpočívadle a pomocí malého vařiče letovali zpět. Naštěstí vzal Krťouz hodně cínu, takže nás nějaká kapka mimo nerozhodila. Snědli jsme rozteklý sýr, který se roztopil na Krťouzově motoru a já zase napsal pár vět do deníku. Zhruba po hodině jsme pokračovali dál. V nejbližším městě jsme koupili něco k jídlu a pití. Občas Víťovi zlobilo zapalování. Okolo půl 3 jsme zastavili na pěkném štěrkovém parkovišti. Víťa to zase poladil, Krťouz si nalepil pár sponzorských nálepek, Sváťa nastavil karburátor a já tradičně psal deník. Ohřáli jsme 2 hotové polévky, zhodnotili situaci, že jsme 60 km od Holandska a vyrazili jsme dál.

Neujeli jsme mnoho kilometrů. Víťovi zase Mustang vynechával. Zastavili jsme na cyklostezce u silnice a opravovali jsme. Moc se nám nedařilo. Každý chvilku ladil nefunkční stroj a Víťa to jel vždy projet. První cyklista, který projížděl, z nás byl docela mimo. Byli jsme rozloženi po celé cestě. Pánovi na kole se rozklepaly řídítka. Chtěl se vyhnout, ale stezka byla úzká a nebylo možné naši pojízdnou pinckotechnu objet. K našemu údivu to pán projel prostředkem všech rozmontovaných dílů z motoru a zozházeného nářadí. Naštěstí nespadl a pouze Sváťovi přejel balíček s nářadím. My byli rádi, protože projel těsně vedle optického snímače zapalování, který by přejetím určitě utrpěl. Přejetým zapalovacím svíčkám se nic nestalo. Znovu jsme provedli pár neúspěšných pokusů o opravu Mustanga. Hned vedle silnice mezitím projelo pár vlaků. Zde jsme se stali svědky autonehody. Z hlavní silnice odbočovalo auto na vedlejší, auto za ním možná koukalo na nás a jeho řidič to dobrzdil na poslední chvíli. Karavan za ním to však už neubrzdil a pošťouchnul auto před sebou stejně tak i další auto. Ostatní to ustáli. Během nehody se nikomu nic nestalo; opadaly plasty, poslednímu účastníkovy nehody vylítly airbagy. První auto a karavan odjeli vedle na odstavné parkoviště. My se ze slušnosti zeptali posledního účastníka nehody, zda nepotřebuje pomoc. Nepotřeboval, takže jsme se radši uklidili asi o 200 m zpět do obce. U šťastného domu číslo 7 se nám povedlo Víťova Mustanga rozjet. Po autoštrade nám to docela jelo, takže jsme zastavili až po několika hodinách na moc pěkném odpočívadle. Víťa si vyměnil kolečko sekundárního řetězu z 13 na 14 zubové. Já s Krťouzem jsme navštívili toaletu, umyli si nohy a vyprali ponožky. Jízda po hlavní silnici není sice nic moc. Sice kilometry ubíhají, ale není tam ten požitek z jízdy, alespoň na našich strojích ne. Několik km rovná silnice. Rovina, mírně do kopce, mírně z kopce. Pomalu se blížil večer. Sváťa nám ujel dopředu. Počkal až na odpočívadle a říkal, že mu Mustang střelil pěkně do karburátoru. Pošteloval to a zároveň namazal řetěz. Já ho taky trochu naolejoval. Nyní jsme dojeli až na hranice s Holandskem. O kousek dál se Víťovi opět rozladil Mustang. Já s Krťouzem jsme si dělali mezitím srandu z velkých kohoutů na něco, které vedli k hranicím a najednou končili. Vjeli jsme do města Enschede. Mají tu, asi jako v celém Nizozemí, černobíle pruhované sloupy semaforů, na kterých než zhasne červená, už svítí zelená. Navíc zde při rozjezdech nepoužívají oranžovou. Připadalo nám, že si to tu bliká, jak chce. Pěkně jsme se zasmáli. Domy tu jsou všechny jednoho stylu a to cihlové, i když j e každý více či méně jiný. Dále tu jezdí davy cyklistů i cyklistek blondýnek a to docela pěkných! Mopedy můžou na cyklostezky. Také jsem neviděl nikoho jet na skůtru v helmě. Buď na to všichni kašlou, nebo zde platí jiná pravidla. Nevím, jestli to bylo rovinou, nebo tím, že bylo ve městě stále na co koukat, ale profrčeli jsme zde docela rychle. Až na konci města se Víťovi opět znepojízdnil Mustang. Opět šel ladit kladívka. Mezi tím u nás zastavili 2 mladí Holanďani. Skoro je překvapilo, že umíme anglicky. Prý se o prázdninách chystají na nějakém mopedu do Čech. Věnovali jsme jim nálepku, ať se když tak ozvou, pokud by potřebovali třeba nocleh. Dále nám ukázal fotku své Jawy 350, typu 641 (oplastovaná). Víťa se Sváťou mezitím objevili závadu – upadlý drát na cívce. Nejspíš jsme celý den opravovali něco jiného. Už se stmívalo. Vyjeli jsme z města a asi po 2 km jsme zahlédli na louce perfektní budku. Samozřejmě jsme jí jeli obhlídnout. Tvářila se jako naprosto dokonalé místo k přespání. Pincky jsme narovnali ke zdi a my si lehli ke kraji, kde nebyl bordel s pískem. Vymysleli jsme, že jediné využití mohlo být pouze jako chlívek. Naštěstí pro nás nedostavěný. Před spaním jsme ještě uvařili polévku a hotové jídlo. Do německých kelímků po kávě jsme si nalili Jägermeistra...

      DALŠÍ